Na začátku října jsme si trochu opakovali pravidla. Je to důležité jak pro nově příchozí, tak i pro nás. Ještě na nějaké pravidlo občas zapomeneme, ale to se stává.
Začíná nám podzim a s ním i naše nové kroužky – angličtina, plavání a keramika. Moc se těšíme, až se něco nového naučíme!
Na začátku října jsme si na elipse povídali o podzimu, občas jsme měli i elipsu „hudební, pohybovou nebo anglickou“. Musíme si trochu odpočinout a všechno zopakovat, než si začneme povídat o lidském těle. To je naše velké téma na tento měsíc. Jsme zvědaví, co se o něm všechno naučíme!
Když se nás Hanka S. ptala, kde to lidské tělo vlastně máme, odpověděl Tobiáš bystře, že „doma na počítači“ :o) někteří ukazovali na sebe, jiní na ostatní. No jasně, lidské tělo máme přeci všichni, jsme to „MY“.
Nejprve jsme si povídali o částech lidského těla, zpívali si „hlava, ramena, kolena, palce“ a naše tělo jsme si taky občas procvičili. Kde máme oči, uši, nohy nebo ruce už všichni moc dobře víme, ale co máme vlastně dalšího v tom naše těle?
Je toho opravdu dost. Nejprve jsme si povídali o kostech. Těch máme opravdu hodně. Když se všechny ty kosti spojí, vznikne kostra. Máme jí i ve školce na zdi a můžeme si jednotlivé kosti skládat a zjišťovat, kam patří a jak vypadají. Některé kosti si můžeme i nahmatat – třeba žebra, nebo kosti v prstech a můžeme vidět i některé klouby. Ty jsou důležité proto, abychom mohli s našimi kostmi pohybovat. Při našem povídání na elipse jsme dokonce viděli i rentgenový snímek a viděli jsme opravdové lidské kosti, jako doktoři. Ty nejdůležitější kosti jsme se učili i pojmenovat.
Pak máme taky orgány... nejdříve jsme nevěděli, co to vlastně je, ale i to jsme se dozvěděli. Máme takový model člověka, který má na sobě „nalepené“ všechny orgány. Když nám je jednou Hanka G. donesla ukázat na elipsu, moc jsme nevěděli, co to vlastně přinesla. Žaludek nám připadal jako banán, močový měchýř jako balonek, ledviny jako pusy a střeva jako dlouhé provazy.
Hodně z nás už ví, že v těle nám putuje krev a že nejdůležitější je naše srdce, které stále bouchá. Pak jsou taky hodně důležité plíce – těmi se dýchá. No, důležité jsou i další naše orgány. Jsou to třeba žaludek, ledviny, močový měchýř, nebo třeba střeva. Představte si, že střeva jsou v těle až 4 m dlouhé! Když jsme si zkoušeli natáhnout na zem lano stejně dlouhé, nemohli jsme vůbec pochopit, jak se nám tam všechna ta střeva vejdou :o) Teď už víme, že do žaludku se nám dostane jídlo, ledviny nám čistí tělo a je pro ně důležité pití, nebo že močový měchýř je vlastně takový balonek na vodu :O) Fakt nás to hodně zajímalo!
Ale to ještě není všechno! Pak máme na kostech a na orgánech ještě svaly! Ty jsou důležité proto, abychom se mohli hýbat, jíst, nebo abychom mohli něco těžkého zvednout. Třeba jazyk je taky sval, kdo by to byl řekl! Hned jsme si zkusili, jak jsme každý silný a zkoušeli jsme zvednout činku, co nám Hanka přinesla. No, nevypadalo to tak, ale byla pěkně těžká! Ale uzvedli jsme jí všichni!
Pro naše svaly a tělo je taky hodně důležité cvičení, takže jsme i často cvičili, běhali venku, posilovali naše svaly při hře s míčem, dech jsme procvičili zpěvem nebo křičením na hřišti. Museli jsme ještě užít podzimního sluníčka, než přijde sychravé, podzimní počasí. V parku také sbíráme listy, kaštany a žaludy, máme jich ve školce plnou bednu a s naší asistentkou Helčou jsme vyráběli podzimní věnec nebo si zkoušeli navlékat jeřabiny. Schválně se podívejte do šatny na naší síť, tam všechny naše výrobky uvidíte.
Skoro to vypadá, že neděláme nic jiného, ale máme taky spoustu času na práci s pomůckami. Hodně skládáme puzzle, hrajeme si s písmenky, čistíme botu nebo meleme kávu. U práce musíme také dodržovat pravidla, ale ta nám už nedělají žádné problémy. Víme, že si musíme vždycky přinést kobereček a po skončení práce zase kobereček a práci uklidit.
Protože nás chodí do školky stále víc, učíme se také správně stolovat, abychom se u jídla vzájemně nerušili nebo si nepletli příbory a talíře. Každý den si zkoušíme správně prostřít stůl, donést si všechno, co k jídlu potřebujeme a zkoušíme také u jídla volně „konverzovat“. Až někdy půjdeme s rodiči do restaurace, budeme vědět, jak se tam správně chovat.
Za tenhle měsíc jsme toho stihli opravdu hodně. Děláme všichni veliké pokroky. Už vydržíme parádně sedět a poslouchat na elipse a umíme si na ní také poslat stisk dokola, jako rozloučení s těmi, co jdou domů po obědě. Nebojíme se také říct, co se nám ten den líbilo nebo s čím jsme pracovali.
V naší školce se nám líbí stále víc a někdy ani nechceme jít domů :O)
Už jsme moc zvědaví, co nás bude čekat nového v listopadu. Nebojte, dáme Vám zase vědět. A kdyby vás to zajímalo do podrobna, přečtěte si v šatně naši kroniku. Tam se dozvíte, co jsme každý den dělali.
Můžete se také podívat do naší fotogalerie na obrázky.